bod zlomu

„Toho chci. Na toho mi sežeň kontakt.“ padl jednoho večera jasný pokyn. Vydala ho Eva Fruhwirtová směrem ke své kolegyni. Ten, kdo se nacházel v hledáčku firmy Commservis.com, jsem byl já. O pár týdnů později už jsme seděli v Třebíči na obědě a domlouvali vzájemnou spolupráci. Do slunečného odpoledne se mísila vůně něčeho nového. Zlomového. Něčeho zásadního.

Tato scéna jak z mafiánského filmu ze třicátých let znamenala zlom v mojí kariéře. Proč? Nebyl jsem do té doby zvyklý, aby mi pracovní nabídky chodily samy od sebe. Naopak – byl jsem zvyklý na to, že příležitost, ke které se neprokoušu, neexistuje. Tak jako většina lidí jsem žil ve světě, kde nabídka převyšuje poptávku, a lidé mezi sebou soupeří o místo na slunci. Chcete jako podnikatel získat zakázku? Nasaďte lokty a přesvědčte zadavatele, že jste nejlepší. Chcete zaměstnání? Prosaďte se mezi dalšími uchazeči a přesvědčte zaměstnavatele, že chce právě vás. Chcete si zaměstnání udržet? Zatopte pod kotlem a noste každý měsíc lepší a lepší výsledky. Konkurenční prostředí mi nevadí. O to víc mě ale překvapilo, když si mě někdo vyhlédnul a kontaktoval mě s tím, že chtějí rovnou mě. V podstatě se mi podařilo úplně obrátit chod věcí. Namísto abych pronásledoval klienty a zakázky, nechal jsem je, aby přišly ke mně. Byla to změna, kterou by ocenil nejspíš každý. Abyste pochopili, co stálo za touhle změnou a proč byste tuhle knihu měli dočíst až do konce, vrátíme se na začátek příběhu.

V roce 2014 jsem se odhodlal k velkému kroku. Po deseti letech budování kariéry jsem se rozhodl opustit jisté místo s nemalými benefity. Působil jsem jako oblastní manažer v nadnárodní firmě. Služební auto, notebook, mobil, slušný plat a renomé.
„Ty ses úplně zcvoknul!“ byla nejčastější reakce v mém okolí, když lidé zjistili, že jsem dal vale bezpečnému místu, po kterém by nejeden z nich s chutí natáhl ruku.
Jenže. Byl jsem zlomený.
Několik let v režimu práce dvanáct až čtrnáct hodin denně a v neustálé pohotovosti si vybralo svou daň. Nebylo kam růst. Nebyla energie udržovat to, co už mi nedávalo smysl. Připadal jsem si jako neužitečná součástka v rámci obrovského stroje. Která, ve chvíli kdy se porouchá, bude bez potíží nahrazena. Cítil jsem, že je čas se posunout. Udělat krok do neznáma.

Rozhodl jsem se nasbírané zkušenosti zúročit na poli vzdělávání. Od roku 2004 bylo mých každodenním chlebem dostávat z lidí jejich maximum. Naučit je prodávat produkty, prodávat sebe samotné, překonávat obtížné situace, najít motivaci tam, kde už není nic kromě slepé víry. Založil jsem si osobní stránky jako lektor a vrhl se po hlavě do kolotoče podnikání.
Bylo to tvrdé. Aktivně jsem vyhledával klienty, zatímco jsem utahoval opasek a vyhlížel pověstný bod zlomu. Chvíli, kdy mě bude podnikání bez potíží živit. Namísto toho se stahovala čím dál hustší mračna. Úspory se tenčily. Obědy pomalu nahrazovaly čínské nudle. Po krátkém čase jsem stál před jasnou vizí. Buď během následujícího půlroku zásadně změním svůj přístup, nebo končím. Tehdy jsem začal psát blog.